Satan (hebrejsky Satan, aramejsky Silmá: obě tyto slova znamenají v překladu "protivník" či "obviňovatel") je temný anděl, démon nebo nižší bůh mnoha náboženství. Satan hraje různé role jak v koránu, tak ve Starém i Novém zákoně a apokryfech.

V hebrejské bibli (tj. křesťanském Starém zákonu), je Satan začleněn jako anděl, jehož Bůh využívá ke zkoušení lidí z různých důvodů, které obvykle souvisí s jejich úrovní zbožnosti (tj. zkouška Adama a Evi v knize Genesis). V apokryfech a v Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a lidstva.

V moderních abrahámovských náboženstvích je Satan obvykle brán jako nadpřirozená bytost, která je ztělesněním zla. Satan je také znám pod označením ďábel nebo-li Kníže temnoty, Belzebub, Mefistofeles nebo Lucifer. V Talmudu a některých částech Kabaly je Satan někdy nazýván Samael. Většina židovské populace je však toho mínění, že Samael je jen jiný druh anděla. V oborech angelologie a démonologie tato různá jména v některých případech označují nespočet různých andělů a démonů, mezi nimiž panuje značná neshoda ohledně toho, zda jsou některé z těchto bytostí skutečně zlé.

V Islámu je Satan znám jako Iblis nebo Šajtan, což byl náčelník andělů, dokud jednoho dne neuposlechl Alláha tím, že nepadl na zem před Adamem. Tím že nepřijal člověka jako sobě nadřízeného se prohřešil. Islám popisuje Satana jako Džina, bytost stvořenou z ohně a temnoty a ne ze světla jako jsou andělé.

Zobrazování Satana
V historii artefaktů, umění a literatury byl Satan zobrazován několikerými způsoby. Podle populárního výkladu knihy Genesis je Satan ztotožňován s hadem, který přesvědčil Evu, aby okusila v Sadu zakázaného ovoce. Již z počátku lidstva byl tedy Satan zobrazován jako had. Ve skutečnosti však Genesis přímo netvrdí, že by had měl další identitu, ať už Satana nebo jakoukoli jinou. Řada věřících tvrdí, že had v ráji je opravdu had, jež byl schopen mluvit, myslet a pokoušel Evu k hříchu. Stejně tak, jako v mnoha jiných mýtech o počátku světa toto vysvětlení slouží svému účelu. V některých případech je Satan používán jako předloha pro ztělesnění zla.

Populární obraz Satana je stvoření podobné kozlu. Tento netvor s rohy a kopyty je zobrazován, jak drží trojzubec. V současnosti se tento kozlovitý obraz Satana upravil do poněkud lidštější podoby snědého, hrozivě vyhlížejícího muže s bradkou, jež dává najevo odkud pochází, tedy z pekla. V některých případech bývá satan zobrazován jako šarmantní a přitažlivý muž, což odpovídá populární mytologii, podle níž Satan získává duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. V těchto případech je pak možné dohledat záznam, kdy byl Satan popsán jako velice přitažlivá osoba. Téměř ve všech záznamech je zobrazován jako stvoření mužského rodu, ale zcela výjimečně je rodu ženského.

Satan v populární kultuře
Ve filmech bývá často zobrazován jako muž se snědou až zarudlou kůží, s rohy na hlavě po pravé i levé straně, někdy jedním kopytem, jindy dvěma a ocasem na zadní části těla. Jindy zas vyhlíží jako zcela obyčejný člověk a ve vzácných případech je slyšet jen jeho hlas, což dělá v případě, když chce, aby se oběť na kterou má políčeno zbláznila nebo ze strachu z něj podlehla jeho rozmarům. V některých případech touží po duši, jindy jen chce, aby ho oběť poslouchala a plnila jeho příkazy a jindy je to z touhy po tělesném ukojení. Autor knihy Exorcista - souboj s ďáblem (původní název The Exorcist), jež se jmenuje William P. Blatty, knihy jež byla později zfilmována prohlásil, že ji napsal s evangelizačním záměrem, aby zobrazil vrcholné zlo jako způsob, jak připomenout světu potřebu věřit ve vrcholné dobro, tedy Boha. V knize jsou citáty z Evangelia a autorova poznámka na konci knihy, cituji: S jistou volností jsem pojednal současné umístění Georgetownské univerzity, zejména pokud jde o nynější polohu Ústavu jazyků a lingvistiky. Mimoto ten dům na Prospekt Street neexistuje, stejně jako neexistuje vrátnice jezuitské koleje, tak jak jsem jí popsal. Úryvek prózy připisované Lankesteru Merrinovi není mým dílem, je však převzat z kázání Johna Henryho Newmana s názvem Druhé jaro.

Mytologie:
1. věda, studující mýty, jejich vznik a šíření
2. předávané pojetí víry či kultu jisté skupiny lidí

Mýty jsou převážně příběhy založené na tradičních legendách, jež vysvětlují řád světa, jeho stvoření, přírodní síly a jiné jevy či události. Mnohé mýty ukazují působení různých nadpřirozených sil nebo Božstev. Jiné mýty jsou naopak pouze jednoduchými příběhy, které byly ústně nebo písemně předávány z generace na generaci.

Peklo: je pojem vyskytující se v mnoha náboženstvích v souvislosti s představou posmrtného života. Často bývá zobrazováno jako apokalyptická pustina nebo království v podsvětí, kde dočasně či trvale trpí duše zemřelých za své viny. Český výraz peklo je slovanského původu. Původní význam, doložený ve staroslověnském slově byl "smůla". K odvození došlo zřejmě na základě křesťanské představy, že hříšníci v pekle trpí ve vroucí smůle.

V pekle se mohou volně pohybovat:
Vládce - vládce podsvětí je jen jeden, ale je znám pod větším počtem jmen: Satan, Lucifer, Král podsvětí..
Archanděl Lucifer, Belzebub, Azrael, ďáblové, démoni, duchové, čerti, zlé bytosti…

Ďábel nebo-li Diabolos. Takto je označován ten, který pomlouvá a obviňuje. Je to označení pro nadpřirozenou bytost, která je v mnoha náboženstvích označována jako ztělesnění největšího zla. Má to tentýž význam jako Démon, Satan, Lucifer…. Všechny tyto bytosti jsou spojovány s peklem, což je považováno za jejich domov. Zatímco Satan či Lucifer je příznačná přezdívka pro jednotlivce, démon, ďábel a jiná temná stvoření jsou pouhým zařazením do kategorie a z toho vyplívá, že jich je víc.

Lilú (sumersky, Lulila, Kisikil-lilla, akkadsky Lilú, Lilítu, Ardat-Lilí), pozdější semitská Lilith. V sumersko-akkadské mytologii se jedná o skupinu tří démonů, vyskytujících se v různých zaříkáváních a mýtech. Tito démoni (přízraci, větrný muž a žena) nemají žádné individuální projevy, žijí ve stepi a za tmy napadají člověka. Obdoba těchto démonů se vyskytuje téměř ve všech mytologiích (např. v Bibli pod jménem Lilith, což se překládá jako upír, démon, sýček apod., ve středověku byli populární Inkub a Sukub). Zobrazována jako nahá žena s korunou a rohy na hlavě, s kruhem a holí v rukou (panovnické symboly), místo chodidel má ptačí drápy a stojí na dvou lvech.

Na obrázcích níže jsou vyobrazeny postupně: Nebuchadnezzar (Britské Muzeum), Satan Inflicting Boils on Job (Britské Muzeum), Vyobrazení satana z knih, Vyobrazení Ježíše a Ďábla...