Název: Isis

Isis je Bohyně pocházející z Egyptské mytologie, patřící k nejprominentnějším mytologickým osobám. Jako žena a manželka Osirise a zároveň matka Horuse, byla uctívána coby žena i matka. Její jméno po stránce symbolické znamená „žena na trůnu“ a také „královna na trůnu“, která nosila na hlavě korunu. Jako královna byla známá a oslavovaná. Hieroglyf pro její jméno byl čistě ženský a znázorňoval tělo – tedy smrtelnost, kdežto u mužů to bylo většinou v kombinaci s nesmrtelnou duší, tedy nesmrtelností. Její původ je nejistý, ale někteří lidé tvrdí, že přišla z Nile Delty, což na rozdíl od jiných Egyptských Božstev dává najevo i to, že neměla žádný kult, který by jí ve velikém množství uctíval. Lidé ji znali a oslavovali, ale nepovažovali jí za dostatečně důležitou, aby jí postavili chrám. První zmínky o Isis sahají až do Páté dynastie z Egypta, což je období, kdy byly nalezeny první literární nápisy, tedy doba, kdy se začali uctívat první z Bohyň. Bohové už oslavováni byli dávno.

Na fotce vpravo je Isis sedící na trůně se slunečním symbolem na hlavě (ono paroží).

Původ jména:
Původně prý ve jméně Isis neexistovalo písmenko “s”, takže se Isis oslovovala poněkud jinak, ale postupem času se dialekt rozvinul a vylepšil. Egypťané jméno přejmenovali někdy ve 3 s.t. a upravili samohlásky v době, kdy už Isis seděla na trůnu. Napřed to bylo něco jako Usat, později Ese nebo Esi, což je stejné jako u ostatních koncovek jmen (Har-si-Ese) – Horus. Pro usnadnění výslovnosti to upravili na ee-set, pak ee-sa, ale pak se přece jen dostali k vylepšenému jménu Isadora - Isis.

Chrámy:
Nejvíce si udržela Egyptská Božstva přízeň uctívačů (lidí) ve městech, ale postupem času i na vesnicích. Chrámy však byly zejména ve městech a tam také lidi chodili nejvíce, aby se pomodlili za sebe, své blízké a za svého Boha či Bohyni. Obvykle v chrámu či svatyni nebyla Isis znázorňována sama, ale po boku svého syna Horuse či manžela Osirise (krále podsvětí). Chrámy věnované výslovně Isis se rozšířily do světa až v Římských časech. V mnoha lokalitách, zejména Byblosu, byl kult uctívačů k Semitské Bohyni Astarte, což bylo pravděpodobně kvůli podobnosti jmen a asociacím. Během klasické Řecké éry se staly námořníci příznivci Bohyně Hathor. V Řeckořímském světě se stala Isis nejvýznamnější a mnoho spisovatelů odkázalo na její chrámy, kulty a obřady prováděné na její počest. Chrámy byly postavené v Iráku, Řecku, Římě, Anglii, Hadrianě, Phile a nakonec v dalších městech, kde uctívali křesťanskou víru.

Kněžství:
Úplně nahoře je socha Isis z Románského období - 2. století C.E.
Egyptští kněží o Isis tvrdí, že přežila svou smrt a znovu povstala. Je to však čistě teorie. Její kněží byli zprvu hlavně ženy a pomálo mužů. V Řecko-římské éře pak byly všechny kněžky Isis ženy. Mnoho z knězů byli léčitelé a měli plnou moc /samozřejmě pouze v určitém rozmezí a oblasti/, což znamenalo i to, že vykládali sny a dokázali předpovídat počasí. Traduje se, že měli nadpřirozenou sílu – zejména tu magickou.
Protože byla Isis spojována s magickou silou a znalostmi, byl znak Isis vykládán jako prosperita života nebo-li “Uzel Isis”, “Spona Isis” či “Krev Isis”. Její znak byl v mnohém ohledu podobný symbolu “ankh”, až na to, že končí zatočením dolů a ve všech těchto případech to vypadá, že reprezentuje totéž – tedy věčný život a zmrtvýchvstání. Symbol “Krev Isis” je takový temnější a proto byl často užívaný jako pohřební amulet zhotovený z červeného dřeva, kamene nebo skla. Hvězdný Spica (někdy nazýván též jako Lute Bearer) a konstelace hvězd, která v souhvězdí koresponduje s klasickým znázorněním Panny v dnešní době, se má za nejlepší dobu pro sklizeň oblilí a pšenice a také za dobrý čas, kdy se má hovořit s Bohy či Bohyněmi a vzdávat jim své díky. Isis se přizpůsobila Sopdet, což bylo ztělesnění Siriuse a od té doby značně stoupl Nil, což zapříčinilo velkou úrodnost a početí Hathora. Isis je často znázorňována s upravenými vlasy a čelenkou s parožím. Pod jejím trůnem byly psané hieroglyfy, kde byly rovněž malby, na nichž je vždy Isis bezchybně oděna. V “Knize Mrtvých” je Isis popisována jako “Ta, která dává zrození neby a Zemi, zná osamělost, hledá spravedlnost, pomáhá oslabeným a bídou trpícím”. Někteří z Isiných titulů byly “Královna nebe”, “Matka Bohů”, “Jediná, která je vším”, “Dáma z Green Gropsu”, “Briliant na neby”, “Mořská hvězda”, “Lady magie”, “Bohyně magie, úrodnosti, přírody, mateřství a podsvětí”, “Paní z domu života”, “Měsíc svítíci přes oceán (moře).”
V moderní literatuře je Isis zaznamenána jako Bohyně z Egyptské mytologie. Jejím charakterovým rysem je Bohyně z Pluta (Isis a Osiris, kteří čerpají zdroj a sílu z mytologických příběhů). Apuleius prý dává Isis napřed sto let života, pak vyslyší další její motlitbu a dává jí víc času. Stává se z ní univerzum – žena ovládající všechny základní elementy, přírodu, duchovno, mrtvé a tím se stává královnou nesmrtelných tvorů, jinak označována ne Bohyní, ale „Královnou nesmrtelná“.

Vlevo je Bohyně Isis - nástěnná malba z období, ca. 1360 BC.

Sestra-žena Osirise:
V další Egyptské éře schválili pantheoni formálně Isis jako jednu z Devatera, tedy Heliopolisu a dceru Nut a Gen, jako sestru Osirise, Nephthys a Set. Pohřební Božstvo ji přiřadilo k Osirisovi jako k pánu či Bohu podsvětí (Aarovi) a tím se stalo, že byla také považována za jeho družku, tedy manželku. V místnostech, kde byly pohřbeny Isis a Nephthys, jsou často znázorňované ženy s roztaženými křídli, což ochraňuje proti zlu. Později legenda praví, že více autority získal kult Osirisa po narození Anubise. Prý se ho pokoušela svést Isis a Nephthys to naštvalo. Osirisovi se zdála Nepthys velice atraktivní a jednoho dne spolu splodili Anubise. Měl strach, aby se Isis nerozčílila, a tak jí umluvil, aby přijala Anubise za svého. Anubis zdědil po otci mnohé, ale protože nebyl legitimním dědicem, nemohl převzít pozici Prvního v podsvětí.

Matka Horuse:
Isis, která ošetřuje Horuse. Je spojována s Bohem Ra (Bohem slunce). Osiris byl považován za Boha mrtvých i po své smrti. Tak nějak asi vznikla Legenda Osirise a Isis, jelikož je to spojováno s jejich smrtí.

Mnoho dalších mýtů a vzpomínek na Isis je znázorněno s Osirisem či Horusem. Prý jednou dokonce Isis vyhojila Horuse z uštknutí škorpióna. Isis Horuse ochraňovala do té doby, dokud nebyl dost starý, aby sám čelil Sethovi a stal se následníkem, Králem Egypta. K početí Horuse prý Isis použila magie.

Později se kvůli autoritě a moci Théb zrodil mnohem významnější bůh Amun, jehož jméno se po čase přizpůsobilo přezdívce Ra. Amunova žena Mut byla neplodná a proto vedle sebe pojal novou ženu Mut-Isis-Nehkbet. V případě nutnosti byl totiž kdysi zákon, že pokud je žena neplodná, může jí její choď ignorovat a manželství s ní anulovat nebo mít manželky dvě či víc.
Uctívání Isis se stalo důležitým v počátku Hellenistického světa, začátku posledního století BC, doté doby, než to bylo nakonec zakázané křesťany v šestém století. Navzdory tajemnému Isisinu kultu a jeho rostoucí popularitě, se na základě nějakého důkazu navrhlo, že byla Isis vládkyní nadpřirozeného kultu a to neschválil Řím. Její obřady byly považované za obcesní, až pornografické a Římu začala vadit vulgarita a nemravnost v tomto pojetí. Tacitus napsal o Juliovi Ceasarovi, že ho Isis porazila ve spánku a tím se mu stala nadřazenou a vládkyní jeho těla a mysli.