„Tohle nezvládnu! Nechci to! Poslouchá mě někdo? Já nechci!" 17ctiletá Bianca ječela, zatímco se její nemocniční lůžko posouvalo směrem k operačnímu sálu.
„Bianco, prosím, nenechávej mě v tom samotného!“
16. let starý Chris k ní mluvil, zatímco v zeleném utíkal za lůžkem.
„Já za to nemůžu, že se kondom protrhl.
"Auu!“ ječela Bianca.
„Položte se nazpátek, slečno Summersová," nakázala jí sestra. „Intervaly mezi kontrakcemi se zkracují," otočila se a prohlásila: "Je úplně otevřená.“
„Vy jste otec?“ ptala se právě přicházející doktorka.
„Ano,“ odpověděl Chris.
„Dobře,“ odpověděla doktorka. Posadila se na stoličku, a pak se podívala na Biancu. „ Co to tu máme..??“
„Christophre...,“ na Biančině čele byly kapky potu. Léky zabíraly. „ Miminko je tvoje, nechci ho. Starej se o něj dobře.“
„Bianco prosím, ne. Sám to nezvládnu,“ po těle mu běhal mráz.
„Už tomu podlehla,“ řekla sestra svítíc baterkou do Biančina hnědého oka.
„Už podlehla – co to má znamenat? V Chrisovo očích byla vidět panika.
„Je pod lékami, všechno bude v pořádku.“
„Ne nebude. Bez ní to nezvládnu,“ zašeptal Chris. „ Proberte ji, musím s ní mluvit.“
„Vidím hlavičku.“ Doktorku nechávalo Chrisovo rozrušení chladnou.
Chrisův žaludek byl jako na horské dráze, zavřel oči. „Tohle je jenom sen, je to sen, tak se porobuď, probuď se.“
„Podívej se,“ sestra mířila přímo k němu. „ Tohle není žádný sen, ty jsi tu dívku přivedl do jiného stavu, takže jsi otec, ne snad ?“
„Jsem,“ stále se díval na sestřičku.
„Tak se podle toho začni chovat!“
Chris se celý klepal. Jeho ruce byly zpocené a i z čela mu kapal pot.
„Mám ramínko.“ Doktorka se na chviličku zadívala na Chrise. „Nepozvracejte se nám tu, pane Halliwell – tahle místnost je sterilní.“
Chris úplně cítil, jak se mu barva vytrácela z tváře.
„Mám druhé ramínko, už to bude.“ Další, co Chris uslyšel, byl dětský pláč. Zavíral oči a doufal, že když je otevře, všechno bude pryč. „Tohle není skutečný, tohle se neděje.“
„Pupeční šňůra je ustřižená. Gratuluji tatínku, máte syna.“
Chris byl zkoprnělý, držel se kovové tyče u postele. Jeho pohled byl zaměřený na židličku, na které seděla doktorka.
„Pane Halliwelle?“
Dala mu ruku na rameno.
Chris byl překvapený z toho, co udělala. Jeho tvář byla bílá jako stěna.
„Ano?“ vypravil ze sebe nakonec.
„Váš syn na vás čeká..“
„Můj syn?“ Chris na ní nechápavě zíral.
„Ano,“ smála se na něj. „Podívej, já vím, že se bojíš, jsi zděšený z toho, co se kolem děje,“ zase mu tykala.
„Vážně?“ Jeho ruce se klepaly, i když se držel postele.
„Opravdu. Byla jsem na tvém místě. Má dcera se narodila když mi bylo 17.“
Chris se na ní podíval. Teď už jí věnoval plnou pozornost.
„A bála jsem se. Chtěla jsem se zvednout a utíkat. Bože a jak moc. Ale nemohla jsem.. víš proč?
Čekala na jeho odpověď, ale jen se na ní zadíval. „Kdybych od ní utekla, nechala bych to nevinné bezbranné dítě samotné. Neměla by nikoho a byla by na tom ještě hůř, než jsem byla já samotná. Po celý zbytek života bych si to musela vyčítat. Svojí dceru miluji, je to důvod, proč se každé ráno budím - za pár týdnů bude končit univerzitu. Miluj svého syna, Christophre, tohle nebyl život, který sis plánoval, já vím, ale tvůj syn tě potřebuje, a brzy si uvědomíš, že ty potřebuješ jeho.“
Chris zavrtěl hlavou a řekl: „Děkuju.“
Doktorka se na něj zadívala s porozuměním. Nejspíš přemýšlela o tom, co se jí kdysi honilo hlavou.
„Tak, chceš vidět svého syna ?“
Chris zavřel oči, hluboce se nedechl a pokýval hlavou na souhlas. „Takhle je to správně,“ usmála se na něj doktorka.“
Otočila a vzala si do náručí chlapečka, který byl pevně zabalený do bílé deky.
„Kolik váží?“
„3 kilogramy a 750 gramů,“ odpověděla mu sestřička. „Je to zdravý chlapec.“
Chris se usmál na sestru. „Děkuji“
Doktorka se na Chrise nepřestávala smát příjemným úsměvem, který Chrisovi dodával pocit bezpečí.
„ Je naprosto zdravý.“
Chris se pustil postele, jeho ruce už se tolik neklepaly. Nastavil ruce a doktorka mu pomalu podávala jeho synka.
„Tak pomaličku. Loktem mu podepři hlavičku,“ radila mu doktorka. „ Správně a ještě nožičky.“ Doktorka poodstoupila a dívala se na miminko v Chrisově náruči.
Když se Chris podíval dolů na miminko, bylo zachumlané a vypadalo, že spí. Pak najednou pohlo hlavičkou a otevřelo oči, a jen co miminko otevřelo ty úžasné modré oči, Chris uviděl něco tak překrásného a tak dokonalého. Smál se na miminko a to se zase otočilo a usnulo.
„Už jste přemýšlel o jménu?“ zeptala se sestřička.
Chris odtrhl oči od miminka a podíval se na sestru. „Umm, ano - Joshua Nathan Halliwell“.


…Konec první části…