Exorcismus

Exorcismus - jedná se o náboženský rituál, při němž se kněz či osoba, která má zkušenosti s vyháněním duchů z těla, snaží zbavit danou osobu duše, která do něj nepatří a bez povolení této osoby v těle přebývá. Při tomto aktu dochází k nepříliš příjemnému pohledu na posedlou osobu, která začíná vyvádět, mluvit několika jazyky, které kolikrát daná osoba ani nezná (a že je dokázáno, že hovořila bezchybně a kolikráte i mrtvým jazykem). Mění tóny hlasu, což se odvíjí od toho, kdo jí posedl. Někdy to není pouze jedním duchem, ale vícero a tak se stane, že může mluvit třeba pěti různými druhy hlasů. Rovněž je zvláštní úkaz, při kterém se kolikrát změní barva očí, tvar zorniček, jazyk je příliš dlouhý, tělo se ohýbá do nepřirozených pozic, obličej i svaly trpí podivnými křečemi, občas nemůže posedlá osoba pozřít ani sousto, protože jí to duch nepovoluje a když jej neposlechne, tak trápí tělo i duši této osoby. Někdy ze škodolibosti ducha, který mohl být za života podivínský dovolí posedlé osobě jíst havěť, brouky, pavouky, omítku nebo jí nechá jen okusovat dřevo, aby si vylámala zuby. Zvláštní je, že při dotyku kříže či svěcené vody je posedlá osoba na místech dotyku popálená. Exorkismós nebo-li vyhánění ducha z těla je zkráceně řečeno náboženský úkon, při němž se z lidí, zvířat či věcí (ano, opravdu i věcí, protože jsou spisy o domu, jehož půda byla znesvěcena a zlé bytosti posedli dům, který ožil vlastním životem. Onehdy jsem četla o domu, kde se nadpřirozené bytosti pouze vyskytovaly, ale nevztahuje se to pouze na domy, ale i na jiné věci, které jsou označené za posedlé). Při tomto úkonu se tedy vyhání ďábel nebo jiné zlé nadpřirozené síly. Tato tradice, spisy, různé záznamy, vyprávění a přímo samé jádro zdroje je velice staré a je i nyní součástí obřadů mnoha náboženství a kultů.

Náboženství v Evropě
Náboženství je jakási ustálená sepsaná představa o existenci nadpřirozených sil mimo dosah naší smyslové zkušenosti a znalosti (v mnoha případech se k náboženství lidé uchýlí kvůli slovům člověka, který má talent promlouvat do duše a ne z důvodu osvícení. Jindy je v rodině předáváno náboženství z rodičů na děti a onehdy se stane z ateisty věřící kvůli milované osobě, protože jsou v některých náboženství nařízené různé příkazy, kdy si nemůže vzít věřící někoho, kdo nesdílí jeho víru). Náboženství je rozděleno do několika druhů, ale v každé se modlí k Bohu, ačkoliv každá církev a náboženství má svého Boha či Bohyni, kterému jsou v mnoha případech i vystaveny chrámy. Nadpřirozenými silami se rozumí cosi posvátného, jakási vyšší moc, Bůh, bohyně nebo Božstvo. Náboženství má téměř vždy stanoven vlastní morální kodex, hodnoty, rituály, ceremonie, kulty….

Tradiční náboženství
Světové názory v náboženství je možné rozdělit na dualismus = základ teismu, na monismus = základ ateismu (popř. panteismu). Pokud věřící uvěří pouze v jednoho Boha, jedná se o monoteismus, pokud ve více Bohů, jedná se o polyteismus (není nutné věřit pouze v jednoho Boha. Víra není otázkou jednoho Boha a v mnohých případech i darů, které se mu jednou za čas skládají jako díky za to, že má nad námi ochranou ruku. Když budete chtít, můžete skládat dary kolika Bohům chcete, pokud mezi nimi není svár). Pokud je ztotožněn Bůh s přírodou, jedná se o panteismus jakožto formu monismu (tedy víry, že za vším stojí Bůh). Teopanismus tvrdí, že všechno je v Bohu, který ovšem existuje i mimo toto "všechno", je tedy vlastně i formou teismu. Je mnoho Bohů, kteří se dodnes uctívají - Bůh lásky, úrody, plodnosti, války… Náboženství se dělí také do mnoha skupin - judaismus = židovství, křesťanství (to je snad nejznámější)… Bible cituje Starý i Nový zákon a Muslimové ti pro změnu uctívají Korán a rovněž jejich zvyky jsou odlišné od ostatních náboženství. Věřící se obvykle scházejí v určitou dobu a na určitém místě (u nás v Čechách je to obvykle kostel) a toto shromáždění se nazývá jako náboženská společnost, která tvoří církev. V případě, kdy věřící spáchal něco, za co se stydí a žádá očištění, jde se vyzpovídat ze svých hříchů do zpovědnice. Jeho přáním je očistit svou duši, aby mohla při jeho skonu dojít míru a spáse v nebi. Za co se jedna osoba stydí a jde se vyzpovídat, jiná pokání neučiní, protože necítí, že by to nebylo v souladu se jeho svědomím a srdcem. Pokud se cítí, že ho to nepoškozuje a neočerňuje jeho duši, nemá důvod se jít vyzpovídat. Není to tak, že by každý věřící mluvil pouze pravdu, protože v některých případech je lepší pravdu "zatlouct", protože by mohla někomu ublížit, ale jsou i takové náboženství, při kterých je cílem nalezení pravdy, tedy vzniku světa, Boha, zodpovězení otázek, které si věřící klade… Věřící obvykle nejsou příliš pokrokoví a drží se stále stejného postupu. Sekularizovaný životní styl vede některé věřící k chiliasmu: Biblické varování, že národ, který se odvrátí od Boha, je odsouzen k záhubě (já bych to nazvala zastrašujícím příkladem, jak donutit osobu na hraně, aby se rozhoupala a stala se věřící). Některá náboženství mají své šamany a proroky a uctívají více Boha přírody než klasického, ale toto jsou převážně lidé žijící v přírodě, tedy domorodci apod… Jiné náboženství zakládají svou víru na krvi, ale to už zavání spíše okultismem a černou magií. Téměř v každém náboženství se alespoň jednou denně pomodlí a to ke Strážnému Andělu. V náboženství s jedním Bohem je jasné, že Bůh nemá čas vyslyšet všechny prosby světa denně a tak má své posly, kteří mu s tím pomáhají, i když se říká, že je Bůh všemocný.

Převažující náboženství v jednotlivých zemích světa
Nejvíce lidí se dnes hlásí ke křesťanství, v dalším pořadí je islámské a následuje hinduismus. Více než miliarda lidí se však k žádnému náboženství nehlásí a těmto lidem se říká lidově ateisté (ti nemají žádné vyznání a proto nejsou vyjmenování v následujícím seznamu. Osobám bez víry, ačkoliv ve velikém počtu se sice říká ateisté a právě z tohoto názvu vyplívá, že se nikde neschází a v žádného Boha nevěří). Nejdůležitější náboženství je rozděleno v pořadí takto: Křesťanství, Islám, Hinduismus, Čínské náboženství, Buddhismus, Domorodá náboženství, Africká, Sionismus, Juche, Spiritismus, Židovství, Baha´i, Jainismus, Cao Dai, Zoroastrismus, Tenrikyo, Neopohanství, Unitářství, Rastafarismus…