Domov Adama a Evy předtím, než je Bůh vyhnal za trest, že se nechali svést hadem a jedli ovoce ze stromu poznání.

Idylická Rajská Zahrada je popsána v bibli (Genesis 2:8-15) Takto:

Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
Jméno prvního je Píšon, který obtéká celou zemi Chavílu, v niž je zlato, a zlato té země je skvělé. Je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
Jméno druhé řeky je Gíchón, ta obtéká celou Zemi Kúš.
Jméno třetí řeky je Chidekel, ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
A Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.

Idyla Edenu: Obraz Rollanda Saveryho Ráj ze sedmnáctého století.

Řeka Chidekel je dnes známá pod jménem Tigris, ale co řeky Píšon a Gíchón? I ony existují? V průběhu staletí se teologové, zeměpisci a archeologové spojili, aby společným úsilím zjistili, kde leží tyto chybějící řeky, a tím i přesně určili místo, kde se nacházela samotná Rajská Zahrada. V tomto procesu se objevila celá řada různých teorií.
Nejoblíbenější a také nejpřijatelnějším místem je jižní Irák, zvláště Sumer (dolní Mezopotámie, mezi Babylonem a Perským zálivem), kde se slévají řeky Tigris a Eufrat. Je také možné, že ty dvě chybějící řeky byly prostě jen přítoky, které od té doby vyschly. O Zemi Kúš tvrdí někteří učenci, že leží někde v dnešním Íránu, v blízkosti vyschlého řečiště řeky Kárún, která se vlévá do společného řečiště Tigridu a Eufratu zvaného Šatt-al-Arab. Mohla to kdysi být řeka Gíchón?
Další podpora tohoto názoru přišla v roce 1993, když fotografie ze satelitu odhalily, že vyschlé řečiště Vádí Batin, které směřuje přímo do horní části Perského zálivu, kde se spojuje Eufrat, Tigris a íránská řeka Kárún, pod sebou skrývá dlouhou vyschlou podzemní řeku, jež sahá až k pohoří Hidžáz.
Badatelé se domnívají, že tato mrtvá řeka by mohla být zmizelým Píšonem. Někteří tvrdí, že druhá vyschlá řeka, Rímá, by mohla být přítokem Píšonu.
Na základě těchto informací dr. Juris Zarins z Jihozápadní missourské univerzity vyvodil, že dnes by se zahrada Eden mohla ve skutečnosti nacházet pod Perským zálivem. Jeho teorii podporují paleontologové a archeologické nálezy, jež dokazují, že před mnoha tisíciletími to byla nádherná a velmi úrodná země.
Iráčtí badatelé však dávají přednost místům na povrchu, u Al Kumá, blízko soutoku Tigridu a Eufratu, v bažinách asi 72 kilometrů od Basry. Tady se nacházejí zkamenělé pozůstatky velkého stromu, jenž podle místních legend pochází z Rajské Zahrady. Tyto legendy také říkají, že snadno viditelnou vlnitou linii v místech, kde se dvě řeky stékají, aby vytvořily Šatt-al-Arab, po sobě zanechal biblický had, když prchal z ráje.
Pokud jde o zemi Chavílu, je tradicí ztotožňována s Arabským poloostrovem. Existuje tam i specificky arabské místo, známé jako Mahd ed-Dahá (Kolébka zlata), jež se nachází blízko pohoří Hidžáz a je proslulé svými vysoce kvalitními ložisky zlata - a totéž se tvrdí o krajině, již obtéká Pišon v textu Genesis.
Existuje zcela protichůdný tábor, který se sice shoduje s umístěním země Chavíla, na Arabském poloostrově, ale tvrdí, že zahrada Eden se nacházela tam, kde je dnes Izrael. Budeme-li sledovat toto východisko, řeka, která do ní vtékala, musela být Jordán a Gíchón byl ve skutečnosti Nil.
Dalšími místy, o nichž se tvrdí, že by na jejich území mohla být Rajská Zahrada, jsou Turecko a Egypt. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že Eden se nacházel zcela mimo Malou Asii. Vezměme si například souostroví Seychely - místo, které upřednostňoval nikdo menší než generál Charles Georgie Gordon. Přišel k tomuto zajímavému závěru poté, co během inspekce, kterou prováděl pro Britskou vládu, navštívil ostrov Praslin. Byl okouzlen idylickou scenérií a kouzelným klidem Vallée de Mai. Tento ostrov je navíc proslulý výjimečnou kokosovou palmou zvanou jako Lodoicea maldivica (=seychellarum).
Tento vzácný druh palmového stromu je slavný nejen svými obřími semeny, která připomínají dvojité kokosové ořechy a jsou největšími semeny na světě - jsou až 38 cm dlouhá a váží až 15 kg. Kromě Praslinu se nacházejí jen na Curiense, dalším ostrovu Seychel. Gordon se domníval, že tento exotický strom je bezpochyby slavným stromem poznání Zahrady Eden.
Těchto teorií je více, teď lze jen přemýšlet o tom, jestli Rajská Zahrada byla opravdu na Zemi a v této realitě.

Většina textu včetně obrázků pochází z knihy Záhady planety Země od Karla P.N. Shukera.