Duchové se pohybují hlavně ve starých domech či budovách a na hřbitovech či lokalitách souviseními s úmrtím (místa, kde dotyčný zemřel, poblíž jeho příbuzných nebo na místě, které měl zemřelý nejraději). Vykazují se jevy jako například podivnými zvuky, hlukem, zimou (tedy chladem), ozvěnou či kroky…
Někteří lidé věří, že zde duchové přebývají, protože jsou uvězněni mezi tímto a posmrtným světem, a že doopravdy neví, že jsou mrtví (viz. seriál Ghost Whisperer). S duchy se dá komunikovat za pomoci spiritualistické desky nebo díky osobě, která má schopnost s duchy rozmlouvat.
Někdy se s námi pokouší zemřelí komunikovat ve snech nebo v mikrospánku (stačí malé zaklimbnutí). Buď se nám ve snu zjeví nebo nám podsunou sen, v němž nás varují před nebezpečím nebo se nás naopak snaží vystrašit – záleží na druhu a povaze ducha.

Čarodějnice, mágové či šamani, stejně tak jako vyznavači různých světových náboženství, v existenci duchů věří. Ti, kdož dokáží komunikovat s posmrtným životem - nehmotným světem, mají na věc odlišný pohled, než-li my obyčejní smrtelníci. Duchové jsou nehmotní a existují pro nás v neviditelných úrovních – v jiné astrální sféře (popřípadě v té naší, ale pro nás mimo náš dosah). A přestože nemají viditelnou podobu, mnoho z nich se může za jistých okolností zviditelnit. Někdy to dělají jen proto, aby nám dali najevo svou přítomnost.

Říká se, že duchové jsou duše mrtvých, jež existují v astrální úrovni - v neviditelné dimenzi naší hmotné úrovně. Žijí v limbu a musí postoupit na další úroveň cyklu života, smrti a znovuzrození = kolo osudu. Nejběžnější příčinou, proč setrvávají v limbu je ten, že se ještě nevyrovnali se svou smrtí nebo o ní prostě neví.

Živelní duchové
Duchové živlů jsou duchy čtyř filozofických prvků - Země, Vzduchu, Vody, Ohně. Jsou složeni z podstaty živlu, kterému slouží. Ohniví duchové se nazývají Salamandři, vzdušní duchové jsou Sylfové, vodní jsou Undiny nebo Nymfy a zemští duchové se nazývají Gnómové.

Poltrgaisti
Jednoduše jsou to duchové, kteří rádi škodí. Hýbají věcmi, dělají rámus (rádi dělají hluk) a ze všeho nejradši se pohybují mezi kabely a dobíjí se proudem. Na lidi útočí velmi zřídka, ale rádi straší, takže se častokrát stane, že začnou házet věcmi kolem sebe a spoustu toho přitom rozbijí. Jejich skutečná povaha zůstává tajemstvím - někdo je považuje za duchy a někdo za zákeřné skřítky. Plivníci, šotkové, bílé paní, bezhlaví rytíři a podobná strašidla se vyskytují často ve Skotsku a v Anglii, kde dodnes platí zákony, kdysi nezřídka využívané a velmi vážně brané – o soudní náhradě škody při koupi domu se strašidlem. Bílé paní se samozřejmě vyskytují i v České republice, ale tady takovýto zákon opravdu uzákoněný nemáme. Proč tomu tak asi je? Protože v Anglii např. existuje seznam asi 180 prostorů – hradů, opatství škol, domů, nemocnic, knihoven apod.., kde údajně strašilo.

Italský znalec Lambroso dělí strašidelné domy a s tím i duchy na dvě kategorie:
1. Domy, kde se projevují zvláštní úkazy po krátkou dobu a vždy jde o vazby na určitou osobu, která slouží jako „médium“.
2. V historických strašidelných domech je tomu jinak – tam nelze žádný vliv žijící osoby zjistit. Například jedné lady, která si najala zámek ve Skotsku, se v noci, když se probudila, zjevil bezhlavý muž v oblečení z Cromwellových dob. Úkaz, po jehož zjevení prý vždy někdo z obyvatelů zámku zemřel, se zakládal na tom, že tu za občanské války v Anglii požádal majitele zámku o útočiště prchající royalista, ale majitel ho vydal a mladík byl na nádvoří zámku sťat.

Přízraky a vidění se tedy vyskytují ve vazbě na návštěvníky či lidi, kteří se ocitnou na nějakém místě či poblíž nějaké osoby či věci.

Jsou i takové případy, kdy nějaká věc probudí v osobě mediální schopnosti. Tato osoba pak vidí věci, které nikdo jiný nevidí. Tyto jevy už ale patří do okultních a podstatná část z nich se vysvětluje jako halucinace – často podmíněná spirituálními stavy duše.

Nižším přírodním duchům vládnou Dévové (duchové přírody – andělské bytosti, kteří řídí přírodní jevy). Ti nižší tíhnou k individuálním životním formám. Mezi nejznámějšími patří Dryády - duchové stromů a víly.