Na světě je mnoho různých náboženství, ale v podstatě jsou všechna stejná. Často se říká, že jsou to prostě různé cesty vedoucí ke společnému středu, a je to pravda. Všechna základní učení jsou stejná. Liší se jen metoda učení. Existují různé rituály, různé svátky, a dokonce různá jména dávaná Bohům. Všimněte si, že říkám raději "různá jména dávaná Bohům" než "různí Bohové".

Friedrich Max Muller sledoval náboženství až k "nevykořenitelnému pocitu závislosti" na nějaké vyšší moci, který byl lidské mysli vrozený. A sir James George Frazer (v The Golden Bough - Zlatá větev) definuje náboženství jako "smíření nebo vyrovnání sil nadřazených člověku, o nichž se má za to, že řídí a ovládají běh přírody a lidského života".

Tato vyšší síla - "Nejvyšší Božstvo" - je jakási síla bez rodu, tak vzdálená našemu chápání, že o ní můžeme jen mít velmi mlhavou představu. Přesto víme, že existuje, a často si přejeme komunikovat. Jako jednotlivci jí toužíme poděkovat za to, co máme, a požádat o to, co potřebujeme. Jak to uděláme s takovou nepochopitelnou silou?

V šestém století před n. l. filosof Xenofones poznamenal k této skutečnosti, že Božstva jsou určena etnickými faktory. Ukázal, že černí Etiopané přirozeně viděli své Bohy jako černochy, zatímco thráčtí Bohové byli bílí se zrzavými vlasy a šedýma očima. Cynicky poznamenal, že kdyby koně a voli uměli vyřezávat, pravděpodobně by své Bohy představili ve zvířecí podobě! Asi o sedm set padesát let později ji Maxismus z Tyre řekl velmi podobnou věc:lidé uctívali Bohy v takové formě, jaká se jim zdála srozumitelná.

Na počátku vývoje tedy lidé uctívali dvě základní Božstva - Rohatého Boha a Bohyni úrody. Ta byla potom našimi reprezentacemi - našimi srozumitelnými formami - nadpřirozenou silou, která skutečně vládne přírodě. V různých oblastech lidského vývoje vidíme, že se tyto reprezentace staly pro staré Egypťany Isis s Osirisem, pro Hindy Šivou a Parvati, pro křesťany Ježíšem a Marií. Skoro ve všech případech (až na pár vyjímek) bylo nejvyšší Božstvo mužského a ženského pohlaví - tedy Bohem a Bohyní. Vypadá to velmi přirozeně, protože všude v přírodě se setkáváme s touto dualitou. Také při vývoji čarodějnictví existovala tato dualita - čaroděj a čarodějka.

Převzato z knihy VELKÁ UČEBNICE ČARODĚJNICTVÍ A MAGIE od Raymonda Bucklanda.