Název: Bůh lásky

V Římské mytologii je Amor Bohem lásky a erotiky, kterému se také říká Cherubín. Přirovnává se k Řeckému Bohu Erosovi. Právě z Řecka pochází mnoho příběhů o jeho původu. Cicero hovoří o třech různých rodech: synovi Merkurovi (Hermes), Venuši (Afrodita) a synovi z Marsu (Aresovi).
Platonovi zmínky o těchto Bozích pochází až do doby starobylého Řecka. Tvrdí, že byl Amor vytvořen v té samé době, jako vznikl chaos a řád na Zemi. Ve svém bádáním se dostal až k hypotéze, že Amorové můžou být dva - žena a muž. Ten první je Jupiter, tedy Zeus a ta druhá Venuše. O Venuši se opravdu mluvilo jako o ženě lásky. Amor je úzce spjatý s Venuší a byl ve své době uctíván právě tak, jako ona. Jeho síla byla předpokládána dokonce ještě větší, než u jeho matky.
Někdo tvrdí, že je Amor syn noci i dne, tedy pekla i nebe. Prý mu není neznámý ani chaos, a tak občas nechává lidi zamilovávat se do sebe jen z pouhého rozmaru a potěšení toho, že ví, že se k sobě vůbec nehodí. Amor je synem Bohů, tedy potomek jejich lásky. Ačkoli je jeho poslání velice krásné, občas ho nazývají vrtošivým, hravým až zvrhle perverzním. Jelikož ho jeho rodiče velice milovali, rozhodl se tuto lásku posílat dál mezi ostatní. Většinou je vyobrazen v mužském pohlaví s křídly, šípem a lukem. Někdy je oblečený, jindy má na sobě jen plenku a na hrudi namalované srdce. Přes rameno přehozený toulec se šípy, které když někoho zasáhnou, ihned pocítí lásku k tomu, kdo byl zasažen poblíž něj. Amor tedy musí zamířit během chvíle na dvě různá místa.
Častokrát je zobrazený se svou matkou, tedy Venuší a v ruce třímá lesní roh, ačkoli to nemá s jeho posláním pranic co dělat. Snad to, že se říká, že Amor zasahuje i do citů zvířat a i příroda je blízká jeho srdci. Miluje poezii, knihy, lásku a romantiku.